Skupinová mobilita
Berja, Španělsko
jaro 2025
6 studentů
2 učitelky
7 dní
Tady bude úvodní článeček
Co bylo při společné práci nejtěžší?
–odpovídá Klaudie
Při společné práci pro mě byla nejtěžší jazyková bariéra. V některých třídách jsme se mohli normálně domluvit, ale jinde neuměli žáci v našem věku téměř vůbec anglicky. Problémem byly i kulturní rozdíly. Například jsme se na francouzštině bavili s učitelkou o tom, že na španělské školy chodí hodně studentů cizího původu. Říkala, že je to ve Španělsku někdy problém, protože mohou narušovat místní tradice. U nás v Česku žádný takový problém není.
Překvapilo mě také, že většina studentů, se kterými jsme se bavili, nikdy necestovala. U nás jsme zvyklí běžně jezdit třeba do Polska nebo Německa, takže mě to šokovalo. Při společných aktivitách mi často přišlo, že my na svět nahlížíme jinak.
Co tě překvapilo na organizaci vyučování?
–odpovídá Káťa
Překvapilo mě, že španělské školy mají pouze jednu půlhodinovou přestávku za celý den vyučování. Mezi jednotlivými hodinami jen přejdou do určité učebny a už se od nich čeká plná soustředěnost. Mají šest hodin, jako my, ale den jim končí podstatně déle, protože, každá jejich vyučovací hodiny trvá 60 minut. Zároveň je ale výhodou, že nemají odpolední vyučování, jako my. Je pravda, že v horkém španělském počasí, by asi nebylo možné se soustředit na výuku. Zároveň mě překvapil počet žáků ve třídě, který je skoro poloviční a také fakt, že většina žáků neprojde ročníkem a podle místní žačky musí přepisovat testy o prázdninách.
Jaký moment s rodinou ti zůstane v paměti?
–odpovídá Charlotte
Výlet do Almeríe a Granady byl pro mě jedním z nejhezčích zážitků z Erasmu. Moje hostitelská rodina mě tam vzala na výlet, všechno mi ukázali a vyprávěli mi zajímavosti o městě. Prošli jsme se po pláži, viděla jsem centrum města, Alhambru či veřejné umělce na promenádě, když hráli flamenco hudbu, celé město jim tleskalo a zpívali s nimi, měli jsme také krásné počasí. Zároveň mě představili své širší rodině. Všichni byli milí a cítila jsem se tam jako doma. Ten den beru jako vzpomínku na čas, který jsem s nimi mohla strávit a jsem ráda, že jsem si mohla zkusit místní život.
Jaký kulturní rozdíl byl nejvýraznější?
–odpovídá Adam
Jedním z hlavních rozdílů, které musím zmínit je čas a rytmus dne. V Česku je rytmus dne více podobný „středoevropskému modelu", což znamená, že ve 12.00 máme oběd a v 18.00 - 19.00 máme večeři. Na rozdíl ve Španělsku oběd je někdy mezi 14.00 - 15.00 a večeří se až klidně v 21.00. Také lidé ve Španělsku si potrpí na pauzách ve dne (siesta).
K dalším rozdílům patří i náboženství. V Česku je velká většina obyvatel nevěřící a moc nedbají na oslavy svátku. Ve Španělsku je většina lidí věřící a také často pořádají oslavy Velikonoc apod.
Jak se výuka v zahraničí lišila od té naší?
–odpovídá Pavel
Český a španělský školní systém se v několika ohledech liší. V České republice školní rok obvykle začíná 1. září a končí na konci června, zatímco ve Španělsku začíná většinou v polovině září a trvá do konce června. Rozvrh hodin je také jiný – v Česku žáci často končí výuku kolem 13. nebo 14. hodiny, ale ve Španělsku bývá běžné delší vyučování s delší polední přestávkou, tzv. siestou. Jinak mají studenti přestávku jen 3 minuty.
Ve Španělsku jsou školy často více zaměřené na komunikaci a méně formální ve vztahu mezi učiteli a žáky. Naopak v českých školách bývá kladen důraz na kázeň a systematické učení. Známkování je podobné – v Česku se používají známky 1–5, ve Španělsku 1–10. Obě země však kladou důraz na kvalitní vzdělání a osobní rozvoj žáků.
Jak vypadaly tvé běžné dny s rodinou?
–odpovídá Natan
Každé ráno jsem vstával v 7:00 a uvítali mě u stolu. Udělali mi snídani a potom jsem si šel dát do batohu svačinu, kterou mi připravili do školy.
Asi v 7:45 jsme společně s mým hostitelským kamarádem vyrazili pěšky do školy.
Ve škole jsem byl většinu hodin bez něj, ale občas jsem se byl podívat i na jeho hodinu.
Jakmile zazvonilo na velkou přestávku, všichni studenti vyšli na zahradu, kde si dali svačiny, povídali si a hráli hry. Venku jsem kamaráda sice viděl a pozdravil, ale byl jsem se svými spolužáky z gymnázia.
Když skončila poslední hodina, sbalil jsem si věci a šel jsem společně se Španělem na oběd k němu domů. Oběd nám vařila jeho máma. Při obědě jsme si většinou “povídali přes překladač”, jelikož ani jeden z rodiny neuměl natolik anglicky, aby to byla plnohodnotná konverzace, o tom co budeme dělat odpoledne a jak bylo ve škole.
Odpoledne jsme většinou trávili s přáteli venku v parku nebo ve městě, kde jsme většinou byli až do půlnoci.
Když jsme se pak vrátili domů a vyřídili hygienu, šli jsme rovnou spát.
Jaký předmět nebo hodina tě bavila nejvíc a proč?
–odpovídá Emma
Během svého pobytu na Erasmu ve Španělsku mě nejvíce bavil předmět drama (divadlo), který byl součástí anglické konverzace. Tato hodina byla vždy velmi energická, kreativní a otevřená pro všechny studenty. Líbilo se mi, že do hodin byli zapojeni všichni studenti bez ohledu na to, z jaké země pocházeli nebo jak dobře ovládali jazyk. Překvapilo mě, že učitel mluvil pouze anglicky, ale jeho žáci i španělsky vlastně půlka divadla byla v angličtině a druha ve španělštině. Díky tomu bylo jednodušší se cítit součástí kolektivu, i když španělsky neumím.
Dokonce i my jsme si několikrát během hodin zkoušeli různé improvizace nebo jednoduché scénky, a právě tahle aktivita mě bavila nejvíc. I když jsem se nezúčastnila závěrečného představení, ani jsem ho neviděla bylo pro mě moc hezké sledovat, jak ostatní studenti pracují na přípravách a jak se učí jednotlivé scény.
Celkově mi drama připadalo jako výjimečně přátelský a uvolněný předmět, který mě motivoval být otevřenější a víc komunikovat což je pro mě opravdu těžké, navíc s jazykovou bariérou, ale prostředí bylo velmi přátelské, takže jsem si čas strávený s těmito studenty opravdu užila.