Na začátku dubna 2025 se dvanáct studentů francouzského divadla zúčastnilo skupinového projektu Erasmus+, který odstartoval ve francouzském Saint-Malu. V šesti skupinách namíchaných se studenty gymnázia Jacques Cartier byly zpracovány první koncepty videoprojektů a začala se sbírat data k tématu Divadlo a společnost formou pouličních sondáží. Součástí projektu byla i účast na mezinárodním festivalu středoškolských divadel, kde měli mladí herci možnost sdílet zážitky a zkušenosti v rámci divadelních workshopů a představení s vrstevníky z Francie, Kanady, Mauricia či Španělska.
O tři týdny později následovala druhá část projektu u nás v ČR, kdy francouzsko-české týmy pracovaly na dokončení videí. Studenti se učili stříhat, titulkovat, animovat a prezentovat vlastní práci. Velkým přínosem byla i setkání s významnými autorkami v rámci festivalu Tvůrčí Afrika: Ostrovy a kontinenty či netradiční návštěva Prahy s organizací Pragulic. Vrchol projektu nastal při závěrečném večeru ve studiu Beseda: kromě projekce studentských videí byla k vidění i divadelní představení – Francouzi uvedli hru Croisades Michela Azamy, čeští studenti svou adaptaci hry Vlastníci Jiřího Havelky.
Projekt Erasmus+ ukázal, že divadlo je silným nástrojem poznávání, dialogu i sebevyjádření. Byl to intenzivní a obohacující zážitek, který by nebyl možný bez podpory našich Erasmus+ koordinátorek a hostitelských rodin ve Francii i v Česku, kterým tímto velmi děkujeme!
Co bylo při společné práci nejtěžší?
–odpovídá Václav
Nejtěžší na práci s Francouzi bylo, že pořád měnili naše plány, na kterých jsem se dohodli a nerespektovali naše názory na to, jak bychom měli pojmout projekt a co do něj dát a co naopak ne. Také nerespektovali dříve rozdělené role a chtěli všechno dělat sami, aby projekt vypadal přesně jak chtěli. Na druhou stranu při sběru informací se s nimi pracovalo dobře - například v Praze se snažili získat informace, i když jim to moc nešlo, kvůli jazykové bariéře.
Co bylo nejpříjemnější na bydlení v rodině?
–odpovídá Will
Noemova rodina bydlela v menším rodinném domě se zahrádkou. Všechny děti měly svůj pokoj, a i já jsem bydlel v samostatné místnosti. Musím ocenit vybavení pokoje, protože jeho součástí byla i sprcha a umyvadlo, takže pokoj poskytoval soukromí, což jsem hodně ocenil. Kromě zázemí bylo velmi příjemné, jak se ke mě všichni členové rodiny chovali a jak mě hned od začátku přijali mezi sebe. Často se mě ptali, jestli něco nepotřebuji nebo jestli mi můžou s něčím pomoct. Díky tomu jsem se nejen necítil sám, ale také mě to nutilo konverzovat ve francouzštině, a určitě jsem se díky tomu o něco zlepšil.
Jak jste si rozdělili úkoly?
–odpovídá Linh
Byli jsme čtyřčlenná skupina 2 francouzi a 2 češi, každý z nás měl vědět, jakou má práci, kterou musí vykonat. Ti francouzi vůbec s námi nekomunikovali, proto nevznikla žádná spolupráce. Já s Eliškou (češky) jsme se snažily vysvětlovat jejich práci ale nepochopili to, tak jsme jim řekli ať překládají a dělají titulky k videím a my to potom dokončíme. Nakonec to byla skoro jen moje práce a pomáhala mi i sestra, protože Eliška na to neměla čas.
Jaký vzkaz bys poslala hostitelské rodině?
–odpovídá Vanesa
Celý týden jsem si s rodinou skvěle užila a doufám, že se líbilo i Francouzům tady u nás.
“Milá rodino, děkuji vám za nádherný týden, který jsem s vámi mohla prožít. Bylo od vás milé, jak jste se o mě starali. Snažili jste se, aby se mi u vás líbilo. Děkuji za výlety, vaření a další aktivity. Byl to opravdu nabitý týden. Z Francie jsem si odvezla plno krásných vzpomínek a doufám, že jsme se neviděli naposledy. Moc vám všem děkuji a brzy na viděnou. 😊”
Co sis odnesl z týmové práce?
–odpovídá Matyáš
Z týmové práce jsem si odnesl mnoho užitečných věcí: Poprvé jsem pracoval v mezinárodní skupině, tedy v uskupení lidí s různými mateřskými jazyky a jinými jazykovými znalostmi angličtiny. Bylo tedy zajímavé pokoušet se dorozumět jednak v tomto mezinárodním jazyce, ale i si vyzkoušet použít pár výrazů, i vět, v rodném jazyce našich francouzských přátel. Zajímavý také byl projekt sám osobě. Protože mám rád všechno, co se točí kolem videí, a také se zajímám o žurnalistiku, bylo opravdu zajímavé a poučné. Víc už mě k tomu asi nenapadá.
Jaký suvenýr by si měl každý přivézt?
–odpovídá Veronika
Dle mého názoru nejcennějším a tudíž i nejlepším (což teda ne vždycky takto funguje) jsou definitivně zážitky a nové zkušenosti. Každopádně kromě toho je ještě asi nejlepším suvenýrem typické jídlo pro danou zemi. Nejen že je jídlo, obzvláště to suvenýrové, často zabaleno do krásných obalů popsaných místním jazykem, ale i přivážíte tím i kousek vašich zážitků vaši rodině, která pak má pocit jako by se na chvíli dostala do země odkud bylo jídlo dovezeno. Navíc jídlo nezabírá poličky, jen s tím že chytá prach, prostě se sní, připomene hezké zážitky, můžete si ho koupit každou návštěvu a stále nebude na škodu.
Jak se připravit, aby sis pobyt opravdu užil/a?
–odpovídá Adéla
Na tuto otázku mám docela jasnou odpověď. Je důležité umět dobře francouzsky. Už dvakrát jsem se ujistila že si s několika základními frázemi opravdu nevystačím. Je potřeba mít dobrou slovní zásobu nebo budete ztracení jako já. Všechno ostatní jde poté domluvit či upravit tak abychom byli spokojení, ale s komunikací nám moc lidí nepomůže. Jak jsme se přesvědčila tak moc lidí tam anglicky nemluví a tudíž se nedorozumíme. Je to poté horší když i naše hostitelská rodina nemluví anglicky a my se s ní potom nemůžeme domluvit kdy nás mají odvést a kdy zase přivést.
KAMERA, KLAPKA,
ERASMUS!