Na začátku března 2025 jsem se vydala na svůj první Erasmus Job shadowing. Program Erasmus+ jsem dosud znala pouze z perspektivy studentky, která vyjela na semestrální pobyt do zahraničí, a proto pro mě byla tato zkušenost zcela nová. Jak jsem později zjistila, byla nová i pro školu, do níž jsem zavítala – dosud totiž žádný zahraniční vyučující jejich instituce nenavštívil. Možná i proto ke mně přistupovala řada učitelů s upřímným zájmem. Ptali se na důvody mé návštěvy, na výuku v České republice i na mé cestovatelské zkušenosti. Každá z těchto interakcí byla velmi příjemná a věřím, že i oboustranně přínosná.
Lycée La Mennais je soukromá katolická střední škola v menším historickém městečku Ploërmel v Bretani. Navštěvuje ji přibližně 1650 studentů, kteří si volí mezi všeobecným, technologickým a odborným zaměřením. Školné se pohybuje okolo 4000 korun měsíčně (často i méně), včetně stravného. Podle místních učitelů je tato částka velmi vstřícná, a i díky systému slev při zápisu více sourozenců je studium dostupné téměř pro každého. Lycée La Mennais tak dosud byla jedinou střední školou ve městě. Od příštího roku by však měla vzniknout další střední škola, což mezi pedagogy vyvolává obavy z možného odlivu studentů.
Atmosféra a vztahy ve škole
Atmosféra na Lycée La Mennais na mě působila velmi přátelsky a otevřeně. Škola vytváří prostředí, kde je prostor nejen pro výuku, ale i pro setkávání a neformální kontakt mezi studenty. Studovna, dvě jídelny, venkovní prostory i chodby byly živými místy, kde se běžně shromažďovaly větší skupiny studentů, které spolu aktivně komunikovaly. Bylo zřejmé, že škola usiluje o podporu přirozené interakce mezi žáky. Ačkoli už nejsou zakázané mobilní telefony na chodbách, ale pouze ke třídách, studenti toho příliš nezneužívají a převažuje osobní kontakt.
Stínovací tipy
V první řadě bych zmínila jazykovou přípravu. Od začátku jsem věděla, že budu spolupracovat s učiteli anglického jazyka a navštěvovat především jejich hodiny, a proto jsem se francouzštině téměř nevěnovala. Pobyt jsem zvládla pouze s angličtinou, bez komplikací nebo nedorozumění. Přesto věřím, že by byl celý zážitek ještě obohacující, kdybych mohla konverzovat i francouzsky. Se stereotypem o Francouzích, kteří odmítají mluvit jinak než francouzsky, jsem se v Bretani nesetkala ani jednou. Komunikovala jsem s obsluhou v restauracích, v obchodech i se zaměstnanci školy. Často jsme si rozuměli s pomocí pár slov, překladače a ochoty – a vždy to stačilo.
Dále bych poradila přijet s otevřenou myslí a nebát se mluvit s lidmi. Bavte se s místními učiteli, ptejte se jich na jejich práci, přístup ke studentům, pohled na svět. Pokud se naskytne příležitost, vyrazte spolu na výlet nebo večeři – právě v neformálním prostředí často vznikají ty nejzajímavější rozhovory.
A nakonec drobnost, která ale podle mě hodně znamená – najděte si chvíli před i po každé hodině na krátký rozhovor s vyučujícím. Na začátku se představte a ujistěte se, že s vámi učitel počítá. Po výuce se podělte o dojmy. Do každé hodiny vstupujte s respektem, bez potřeby srovnávání či poučování. Mnohem přínosnější je zajímat se, proč studenti dělali danou aktivitu, co bylo jejím cílem, jaký měla dopad, apod.
Rozdíly a podobnosti ve výuce
Rozdílů mezi Gymnáziem Boženy Němcové a výukou na Lycée La Mennais bylo mnoho. Na první pohled si návštěvník všimne jiné organizace vyučování – hodiny trvají vždy 60 minut a přestávky jsou až po dvou hodinách nebo na oběd. Jakmile skončí jedna hodina (zvonek je ve formě krátké melodie), ihned začíná další, a školou se tak rozproudí rušný přesun. Nikdo se tím však nestresuje – studenti dorazí do 10–15 minut a učitel zatím vyčká.
Přestávka na oběd probíhá od 12:10 do 13:00. Studenti si mohou koupit menší jídlo v bufetu, ohřát si vlastní nebo se najíst v jídelně, kde vaří studenti kuchařských oborů.
Na škole neexistuje klasický systém třídnictví tak jak jej známe my – studenti se každoročně ocitají v nových skupinách a stejně tak učitelé mají jiné třídy. Většina vyučujících učí opakovaně stejný předmět a ročník, ale výuka není jednotvárná – mění se školní plán i témata. Učitelé si proto často připravují nové materiály. V hodinách angličtiny se nepracuje s učebnicí – výuka se zakládá na tematických okruzích s přesahem do současnosti, historie, umění či psychologie. Mezi tématy byly např. Environment, Women's Rights, Slavery, Staging Yourself. Studenti dostávají pracovní listy, které si zakládají do portfolia.
Velký rozdíl jsem zaznamenala také v počtu studentů ve třídách - někdy jich tam bylo i 35. To učitelům angličtiny znemožňuje věnovat se systematicky rozvoji mluveného projevu. Sami pedagogové uznávají, že je to na dovednostech studentů znát. Ocenili by náš přístup – důraz na běžná témata a rozvoj komunikačních schopností, i za cenu menšího objemu slovní zásoby nebo kulturního přesahu.
Zajímavý je také přístup k mobilním telefonům. Stejně jako u nás je učitelé občas využívají ve výuce – např. při hraní Kahootu nebo vyhledávání informací. Jinak jsou však mobily ve třídách přísně zakázané. Toto pravidlo se důsledně dodržuje – během hodin jsem neviděla jediný telefon na lavici ani v rukou studentů. Mobily musí být uložené v taškách. Pokud pravidlo poruší, telefon je zabaven a student si jej musí vyzvednout v kanceláři, kde se omluví. Telefon nemusí být vrácen okamžitě, ale až na konci dne. Pravidla jsou zakotvena ve školním řádu a podepisují je studenti i rodiče.
Na závěr ještě doplním, že na konci roku studenti kromě známek dostávají také slovní hodnocení, které reflektuje jejich celkový přístup, aktivitu i pokrok ve výuce.
Inspirace
V první řadě mě zaujalo to, že je skutečně možné naučit studenty nepoužívat mobily ve výuce a přitom je stále občas do výuky zařadit pro vyhledávání a aplikace. Věřím, že je to záležitost, kterou řeší nejeden učitel a tento model se mi zdál funkční. Všimla jsem si větší soustředěnosti studentů ve výuce, což mi ostatně potvrdila také studentka z našeho gymnázia, která ve stejné době na škole absolvovala svůj studijní pobyt a se kterou jsem měla možnost mluvit.Také učitelé na dané škole si zákaz pochvalovali a efektivní výuku by si jinak už ani neuměli představit.
Inspirativní mi připadalo i slovní hodnocení, které učitelé na konci školního roku píší každému studentovi. Kromě známky tak každý obdrží stručné shrnutí svého výkonu a doporučení, co zlepšit. Samozřejmě to zabere čas, zvlášť při větším počtu žáků, ale někdy mám pocit, že samotná známka neodráží dostatečně výkon studentů.
Všechny hodiny angličtiny, které jsem navštívila, byly pečlivě připravené. Učitelé přiznávali, že za nimi stojí mnoho hodin práce, ale výhodou je, že mohou přípravy využívat opakovaně. Pomáhá jim i vzájemné sdílení materiálů a také materiály dostupné jna vládní platformě, která vznikla v rámci kurikulární reformy. Připomnělo mi to, že právě angličtina je předmět, který nabízí široké možnosti pro mezipředmětové vazby i diskuse o aktuálních společenských otázkách. Ve Francii se přitom nebojí otevřít ani kontroverzní témata.
Zaujalo mě i prostředí školy – zejména důraz na společné prostory. Učitelé mají k dispozici vlastní místnost s kuchyňkou, kávovarem, křesly i stolním fotbálkem. Navíc využívají samostatnou jídelnu s výborným jídlem – nechybí předkrm, dezert, ani prkénko se sýry a bagetami. Příjemné zázemí mají i studenti – k dispozici mají dvě menzy a studovnu vybavenou počítači, učebnicemi a odbornými zdroji. Studovna nabízí i několik místností pro projektovou výuku, které mohou učitelé se třídami volně využívat.
