V termínu 1.6. – 26.7. 2024 jsem se zúčastnila programu Erasmus+ v německém městě Cham. Hned po příjezdu, když mě rodina vyzvedla na nádraží, jsem si byla jista, že se budu mít skvěle. Rodina měla dva mladší kluky, dceru Elisabeth, která byla v mém věku, ale chodila na jinou školu a potom nejstarší dceru Katharinu. Měli jsme s rodinou hodně společného a nejvíce jsem se sblížila právě se svou hostující sestrou Elisabeth.
Ve škole jsem byla ze začátku zmatená, protože škola byla opravdu velká a měla jsem často problém rozumět. Našla jsem ve škole naštěstí skvělé lidi, kteří mi se vším pomohli. Vyučování nebylo na porozumění úplně jednoduché, ale po čase jsem pochopila způsob, jakým se učí a začala jsem i více rozumět.
Každý den jsem se po škole těšila na Elisabeth. Chodily jsme se projít, nakupovat nebo do kina. Nejraději jsme ale chodily do divadla. Byli jsme s rodinou také například na výletě v Plzni, protože otec z mé rodiny miloval čestinu, kterou se dříve učil. Zúčastnila jsem se dvou maturitních plesů a různých školních akcí. V půlce pobytu jsem s rodinou i s kamarády oslavila své narozeniny a v té době jsem si uvědomila, jak úžasně mě přijali a jak dobře se mezi všemi cítím.
Vzhledem k tomu, že jsem byla ve škole do konce školního roku, tak už bohužel potom neprobíhalo skoro žádné vyučování a ve škole jsem se toho potom už moc nenaučila. Proto bych spíše nedoporučila jezdit na úplný konec školního roku. Po dvou měsících jsem přesto měla pocit, že moje němčina se opravdu zlepšila. Často jsem si v průběhu říkala, že pořád rozumím málo a že si na jejich dialekt snad nikdy nezvyknu. Ale potom jsem si uvědomila, že si v rodině běžně povídáme a já najednou nemusím přemýšlet, jak mluvit.
Ke konci pobytu jsme trávily opravdu co nejvíce času s mou hostující sestrou a neuměly jsme si představit, že za chvíli odjíždím. Rozloučení bylo pro nás velmi těžké, ale hned jsme si slíbily, že se brzy uvidíme. Na Erasmu jsem musela překonat i spoustu výzev a těžkých momentů, ale jsem velmi vděčná, že jsem mohla jet a tolik se toho naučit.
Ptáme se...
01
Jaké byly největší výzvy, které jste překonali během pobytu?
Ze začátku jsem onemocněla a nebylo jednoduché v cizí zemi sám překonat pobyt v nemocnici. Často jsem nerozuměla, protože jsem se kvůli nemoci nemohla na cizí jazyk vůbec soustředit. Rodina mně naštěstí se vším pomohla, ale byla to opravdu výzva to zvládnout. Dále jsem musela často překonávat nějaké svoje strachy. Například jsem měla strach a jsem se styděla mluvit, ale nakonec se mi povedlo překonat obavy z toho, že udělám chybu a komunikovala jsem potom už bez strachu.
02
Jaké zážitky a “highlights” z vašeho pobytu stojí za zmínku?
Jeden víkend jsme si s kamarádkou a s hostující sestrou udělaly výlet do Mnichova za starší sestrou z rodiny, která už nebydlela doma. Mnichov jsem si jako město velmi oblíbila a vzhledem k tomu, že starší sestra tam studovala hereckou školu, tak nás vzala do divadla, což bylo pro mě nezapomenutelné. Tento výlet je moje oblíbená vzpomínka na celý pobyt. Všem bych na Erasmu doporučila si udělat nějaký výlet a poznat i jiná místa, než kde bydlí hostující rodina.
03
Jak vás tato zkušenost ovlivnila v rovině osobního rozvoje?
Uvědomila jsem si, že se němčině chci stále více a více věnovat. Zkusila jsem si, jaké je to být opravdu někde sám, kde nikoho neznám. Potkala jsem také lidi, od kterých jsem se toho hodně naučila. Líbilo se mi, jací jsou a to bylo pro mě inspirativní. Doporučila bych všem vyjet na Erasmus, protože člověk může získat spoustu skvělých zkušeností.