Můj erasmový pobyt trval pět týdnů, které jsem strávila v malé vesnici Krenglbach, nedaleko města Wels na severu Rakouska. Ve Welsu jsem navštěvovala soukromé Františkánské gymnázium, které má skvělý kolektiv učitelů i studentů. Učitelé byli vždy ochotni mi se vším pomoci, což mi velmi usnadnilo celý pobyt.
Zpočátku bylo náročné porozumět hodinám a výuce, ale s každým dnem jsem se zlepšovala. Kromě školního prostředí mi s němčinou velmi pomohla i každodenní komunikace s hostitelskou rodinou. Bydlela jsem u milé pětičlenné rodiny, a vzhledem k tomu, že v Rakousku je v květnu mnoho svátků, tak jsme často jezdili na výlety nebo se věnovali sportu. Rodina mě dokonce vzala do Budapešti, kde mají příbuzné.
Co se týče ubytování a jídla, nemohla jsem si přát lepší rodinu. Rakousko i tato rodina mi budou moc chybět. Jsem vděčná za tuto zkušenost, protože jsem měla možnost zlepšit si svou němčinu, potkat nové lidi a zažít něco nového.
Ptáme se...
01
Proč byste doporučili svým spolužákům/spolužačkám se zúčastnit programu Erasmus+ a jakou radu byste pro ně měli?
Protože je to skvělá příležitost vystoupit z komfortní zóny a poznat nové lidi i jinou kulturu. Co se týče rady, myslím si, že je důležité nebát se mluvit daným jazykem. I když se to na začátku zdá těžké, časem se rozmluvíte, slovíčka vám začnou automaticky naskakovat a začnete všemu lépe rozumět.
02
Jak vás tato zkušenost ovlivnila v rovině osobního rozvoje?
Kromě toho, že jsem si zlepšila němčinu a poznala novou kulturu, jsem se rovněž zbavila obav z cestování sama. Měla jsem obavy být úplně sama v cizí zemi s neznámými lidmi, ve městě, které vůbec neznám, ale všechny tyto strachy a obavy byly mnohem větší v mé hlavě než ve skutečnosti. Ráda cestuji a poznávám nová místa i kultury, a tato zkušenost mě ujistila, že se mohu spolehnout sama na sebe. Určitě mě také motivovala dál cestovat a poznávat nové země.
03
Jak byste popsali váš typický den?
Vyučování začínalo, až na středy, v 7:45. Ráno jsem snídala s rodinou a měla jsem velkou výhodu, protože autobusová zastávka byla jen 3 minuty od domu. Když jsme měli odpolední vyučování, kupovala jsem si oběd v kantýně, jinak jsem obědvala s rodinou. Pokud jsme zrovna neměli odpolední vyučování, šla jsem odpoledne buď do města, nebo jsem se s rodinou věnovala sportu. Večeřela jsem opět s rodinou, a tím končil můj den.