Dne 9. 2. 2024 jsem odjela na 14 dní přímým Flixbusem z Prahy do Avignonu. V sobotu dopoledne jsem dorazila na zastávku, kde si mě vyzvedla hostující maminka Barča a dovezla mě k sobě domů, kde jsem se seznámila s jejími dětmi Sashou a Milanem. Oba mě vřele přivítali a společně mne provedli po domě. Pokoj jsem sdílela se Sashou, která na mě byla opravdu hodná.
V den mého příjezdu mě Barča odpoledne vzala na procházku po Avignonu a ukázala mi, kde co je, což jsem velmi ocenila. Když jsme se vrátily, seznámila jsem se i s Barčiným manželem Pierrem a ještě jsme večer stihli zhlédnout Sashy taneční představení v divadelním sále nedaleko Avignonu, které bylo opravdu úchvatné.
První den školy mě a Sashu odvezla Barča. Navštěvovala jsem gymnázium Frédéric Mistral, které bylo spojené s druhým stupněm základní školy, kam chodí Sasha a zároveň zde Barča vyučuje. Ve Francii jsou střední školy a gymnázia pouze tříleté, takže studenti maturují o rok dříve. Na stejné gymnázium zároveň chodily další dvě Češky, Bětka a Maruška, které jsou ve Francii na rok v rámci programu Un An en France. Po škole mě provedly, ukázaly mi, kde jsou učebny, toalety, atd. První den jsem měla pouze čtyři hodiny, což nebývá zvykem, protože ve Francii je škola běžně od 8 do 17-18 hod. Ale ačkoli to byl velmi krátký den, tak také dosti náročný. Nerozuměla jsem při výuce jedinému slovu. Jediné, z čeho jsem si něco odnesla, byla matematika. Odpoledne jsem se šla ještě projít po městě a okolí.
Druhý den a každý další den jsem viděla velký pokrok v porozumění, začínala jsem si na francouzštinu zvykat a vše bylo jednodušší. Dny jsem trávila podobně, buď jsem někam zašla s Barčou a se Sashou nebo s holkami. Jindy jsem se prošla sama, protože většinu týdne jsem měla dlouhou školu a odpoledne trochu času.
Za zmínku stojí určitě jídelna, kde mi chutnalo snad úplně všechno. Tady si nevolí obědy, jen si ho přihlásí a pak si naberou, co chtějí. Na výběr mají různé předkrmy – hlavně nejrůznější saláty. Polévku jídelna vaří v zimním období. K obědu si studenti mohou vybrat z bezmasého pokrmu, masa nebo ryby. Dále si mohou vzít pečiva, kolik chtějí a dezert, což bývá ovoce či jogurt.
Ve Francii mě naprosto nadchl tělocvik. Studenti si vždy na jeden semestr vybírají sport, který potom provádějí vždy jednu dvouhodinovku v týdnu. Já jsem zrovna měla badminton se skvělým, pro sport nadšeným učitelem. Líbí se mi, že si studenti vybírají sport, který je opravdu baví (badminton, fotbal, basketbal, atletika, plavání, …) a ačkoli si nezkusí vše (jako to funguje v českých školách), tak mi přijde mnohem lepší si vybrat něco, co vás baví a věnovat se tomu delší dobu, než se „plácat“ ve všech disciplínách.
Co mě velmi překvapilo byly toalety, které byly jedny pro celou školu, a ještě na ně člověk musel jít ven a projít přes celé nádvoří + byl vždy jeden záchod pro celé patro (10 učeben), který byl ne vždy odemčený. Ale co jsem si tak všimla, tak Francouzi vůbec nesvačí ani moc nepijí.
Když jsem se bavila s Bětkou a Maruškou, tak mi řekly, že prvních 14 dní (doba, po kterou jsem tam byla) bylo asi nejtěžších, a musely si na všechno zvykat. Také je to dost krátká doba na vytvoření nějakého přátelství, které by mohlo trvat i roky, takže pokud váš cíl je i poznat nové lidi, procestovat zemi, projít si opravdu každý kousek města, tak 14 dní je opravdu velmi krátký pobyt.
Na závěr bych chtěla shrnout, že vyjet do Francie bylo skvělé rozhodnutí, a jsem velmi vděčná za tuhle možnost. Odjížděla jsem hrozně zvědavá na celou Francii, na jejich kulturu, vyučování, celý Avignon, pobyt v jiné rodině a také na Francouze. Všechno z toho jsem i za 14 dní měla šanci poznat, což mi přijde až skoro neuvěřitelné, a ještě jsem se dokázala zlepšit v jazyce a porozumění. Kdybych měla možnost vyjet znovu na jiné místo, do jiné země, neváhala bych ani minutku.
Ptáme se...
01
Proč byste doporučili svým spolužákům/spolužačkám se zúčastnit programu Erasmus+ a jakou radu byste pro ně měli?
Mobilitu Erasmus+ bych doporučila naprosto všem, protože je to obrovská zkušenost, stanete se více zodpovědnými, zlepšíte/zdokonalíte se v jazyce a nabydete spousty zkušeností. Zároveň je to výstup z komfortní zóny, jedete do „neznáma“, ale věřte mi, stojí to za to. Pokud jste spíše domácí typ a neradi opouštíte sami domov, vůbec neváhejte odjet alespoň na ty dva týdny, protože to zvládne opravdu každý. I takhle kratší doba byla pro mě velkým posunem.
Není moc, co bych doporučila, protože každá tato mobilita je velmi individuální. Snad jen se už dopředu jazykově připravit, dostatečná slovní zásoba také není na škodu. Neděste se, že rodilým mluvčím nebudete ze začátku vůbec rozumět, postupem času budete. V zahraničí se hlavně snažte co nejvíce mluvit, protože nic vás neposune více, než když budete sami začínat a rozvíjet konverzaci.
02
Jaké byly vaše první dojmy po příjezdu do rodiny a do školy?
Po příjezdu do rodiny jsem se cítila opravdu skvěle, protože mne všichni vřele přivítali, vždy mi se vším pomohli, vše ukázali a byli na mě opravdu velmi hodní. Při prvním příchodu do školy jsem byla úplně nadšená, protože mi dost připomínala typickou americkou střední, což jsem vždy chtěla zažít. Ze začátku jsem vůbec nerozuměla, ale postupem času jsem začala chápat o čem se v hodinách mluví, a dávalo mi to smysl.
03
Jak byste popsali váš typický den?
Ráno jsem vstala jako první, protože Francouzi si rádi přispávají. Dala jsem si skvělou snídani a vyrazila do školy. Buď jsem jela s Barčou autem nebo jsem šla pěšky. Škola byla necelých 20 min. pěšky od domu a vedla krásnou cestou přes Rhônu. Výhledy byly naprosto úchvatné, protože když jsem ráno šla, zrovna vycházelo Slunce a osvicovalo Avignonský Papežský palác. Ve škole jsem měla první dvě hodiny většinou dvouhodinovku historie, češtiny, matematiky… Na velkou 20minutovou přestávku chodí všichni ven na nádvoří, které leží uzavřené mezi budovami. Zvonek na hodinu neznamená začátek výuky, spíše nám dá vědět, že je čas se zvednout a vyrazit do třídy. Po dalších dvou až třech hodinách bez přestávky jsem měla oběd. Na jídlo se ve Francii velmi dbá. Nesmí se vytahovat telefony ani nikde nejsou žádné hodiny, takže všichni nerušeně jedí. V odpoledních hodinách jsem ještě měla buď nějakou dvouhodinovku, nebo už jsem měla volno. Odpoledne jsem se vždy šla projít po Avignonu, buď sama nebo s někým, protože těch památek a uliček se člověk jen tak nenabaží. Zpátky jsem se vracela nejraději při západu Slunce. Pak už jsem si jen dělala něco do školy ať už do české nebo francouzské. Večeřeli jsme kolem osmé, což je další typická věc pro jižní Francii. Večeří se tam obecně déle než v Česku a také jedí vždy všichni spolu. Večer jsme ještě spolu koukali na filmy a spát jsem chodila kolem jedenácté.