Jaké to je žít na chvíli v cizině, celý den mluvit německy a být na dva měsíce pryč z domova? Přesně na tyto – a spoustu dalších – otázek mi odpověděl můj dvouměsíční pobyt v Rakousku v rámci projektu Erasmus+, který jsem strávil nedaleko Lince, ve městě Wels.
Cesta tam nabídla pět a půl hodiny sezení v autě, obavy a nejistotu. Všechny negativní myšlenky se však rozplynuly v momentě, kdy jsme přijeli k domu hostitelské rodiny, která mě s úsměvem přivítala. Následovala prohlídka domu a já se mohl zabydlet ve svém pokoji. Jakmile jsem si trochu vybalil, jeli jsme ještě rychle do města, kde jsem dostal prohlídku centra a poprvé uviděl i budovu školy, kterou jsem měl navštěvovat – Franziskus GYM Wels.
Do školy jsem většinou jezdil na kole, cesta mi zabrala zhruba 15 minut. Do třídy jsem chodil s hostitelskou sestrou Elizabeth, nejmladší ze tří sourozenců. Škola je třípatrová – v prvním patře se nachází střední škola, ve zbývajících dvou pak učebny gymnázia. Gymnázium je soukromé a velmi moderní. Sešity už jsou zde minulostí – všechny poznámky, úkoly a někdy i testy se vypracovávají přes tablet nebo notebook. Výuka začíná v 7:45, vyučovací hodiny trvají 50 minut, přestávky 5 minut. Co se vybavení týče, škola má tři tělocvičny, jídelnu, různé přednáškové místnosti, venkovní hřiště, několik „chill zón“, knihovnu a mnoho dalšího.
Po škole jsem se obvykle vracel domů na kole, což byla kvůli kopci, na kterém rodina bydlela, docela výzva. Večer jsme se celá rodina scházeli u večeře a poté jsme hráli deskovky, fotbal na zahradě nebo si jen povídali. Po celý pobyt mi počasí přálo, a tak jsem se často vydával na projížďky po okolí. To nejlepší však byly víkendy – podnikali jsme výlety do krásných rakouských měst jako Salzburg, Linec a Vídeň, zdolávali nádherné rakouské hory nebo prostě trávili čas společně. Během pobytu jsem dokonce dvakrát navštívil Německo: jednou o Velikonocích, kdy jsme jeli za širší rodinou do Erfurtu, a podruhé mě rodina vzala na setkání s lidmi, se kterými se znají ze studií.
Celkově jsem si svůj pobyt nesmírně užil, za což vděčím hlavně hostitelské rodině, učitelům na tamní škole a třídě, ve které jsem byl. Vytvořil jsem si nespočet nezapomenutelných vzpomínek, zlepšil si úroveň němčiny a poznal hromadu úžasných lidí.
Ptáme se...
01
Proč byste doporučili svým spolužákům/spolužačkám se zúčastnit programu Erasmus+ a jakou radu byste pro ně měli?
Výjezd s Erasmem bych doporučil, jelikož je to nezapomenutelná, cenná a obohacující zkušenost. Člověk vystoupí ze svého komfortu, pozná nové lidi - ale co je to nejdůležitější, lépe pozná sám sebe. Pro mě osobně byl můj výjezd i příjemné vytržení z každodenní rutiny zde v Česku a zážitek, na který jsem se dlouho těšil. Na pobytu získáte schopnost přizpůsobit se novým věcem, rozšíříte si obzory, odnesete si vzpomínky na celý život a projdete určitou zkoušku samostatnosti. Není totiž nikdy jednoduché vydat se do země, kde nikoho neznáte a kde se mluví jazykem, který plně neovládáte. Moje rada pro budoucí účastníky Erasmu mobilit zní. Užijte si váš pobyt plnými doušky, vytvořte si dobrý vztah s hostitelskou rodinou, využijte času v zahraničí k tvorbě nezapomenutelných vzpomínek, buďte otevření novým zkušenostem a hlavně - nebojte se mluvit! Chyby dělá každý, ale právě díky nim se nejvíc naučíte.
02
Jaké byly největší výzvy, které jste překonali během pobytu?
Já bych řekl, že největší výzvou účastníků Erasmu - a já jsem nebyl výjimkou - je jazyk. Zpočátku mého pobytu jsem postrádal schopnost spontánně reagovat, a to mi jako člověku, který opravdu rád mluví, značně vadilo. Postupně se však moje schopnost komunikace zlepšila a cítil jsem, že už pomalu začínám myslet v němčině a někdy nemusím už ani tolik přemýšlet nad tím, co řeknu. Mohl jsem tak přirozeněji reagovat, z čehož jsem měl radost. Kromě této očekávané jazykové výzvy jsem narazil i na drobné každodenní rozdíly, například v denním režimu hostitelské rodiny. Kvůli jejich volnočasovým aktivitám jsme se scházeli k večeři až kolem půl deváté, což už pro mě občas bylo příliš pozdě. Další překážkou bylo přimět se k přípravě na Gybon a celkově řešit školní povinnosti v Čechách, které jsem při svém pobytu hodil za hlavu, protože jsem si chtěl naplno užívat přítomnosti a s čistou hlavou si vychutnat čas strávený v Rakousku.
03
Jaké zážitky a “highlights” z vašeho pobytu stojí za zmínku?
Celý pobyt pro mě byl jeden velký „highlight“. Užíval jsem si i obyčejné chvíle, ale mezi moje oblíbené zážitky patří přespání v horské chatě. Poslední víkend mého pobytu jsme v pátek po škole vyrazili do pohoří Höllengebirge, kde jsme po třech hodinách strmého stoupání a 800 výškových metrech dorazili až k horské chatě v nadmořské výšce 1574 metrů. Z vyhlídky u chaty jsme si vychutnali překrásné scenérie západu slunce a odpočali si při dobrém jídle. Ráno jsme vstali opravdu brzy, abychom se mohli pokochat krásným východem slunce. Poté jsme se pustili do přechodu po hřebeni a přilehlých vrcholcích. Celkově jsme potkali pět křížů, které v Rakousku označují vrcholy hor. Po tomto výšlapu jsme se vrátili zpět do chaty a dali si oběd. Následně nás čekal už jen sestup, při kterém se nám naskytly mnohé další nádherné výhledy do okolí.