Matouš Kosek

Dlouhodobá individuální mobilita

• FRANZISKUS-GYM • WELS • RAKOUSKO •

Jaké to je žít na chvíli v cizině, celý den mluvit německy a být na dva měsíce pryč z domova? Přesně na tyto – a spoustu dalších – otázek mi odpověděl můj dvouměsíční pobyt v Rakousku v rámci projektu Erasmus+, který jsem strávil nedaleko Lince, ve městě Wels.

Cesta tam nabídla pět a půl hodiny sezení v autě, obavy a nejistotu. Všechny negativní myšlenky se však rozplynuly v momentě, kdy jsme přijeli k domu hostitelské rodiny, která mě s úsměvem přivítala. Následovala prohlídka domu a já se mohl zabydlet ve svém pokoji. Jakmile jsem si trochu vybalil, jeli jsme ještě rychle do města, kde jsem dostal prohlídku centra a poprvé uviděl i budovu školy, kterou jsem měl navštěvovat – Franziskus GYM Wels.

Do školy jsem většinou jezdil na kole, cesta mi zabrala zhruba 15 minut. Do třídy jsem chodil s hostitelskou sestrou Elizabeth, nejmladší ze tří sourozenců. Škola je třípatrová – v prvním patře se nachází střední škola, ve zbývajících dvou pak učebny gymnázia. Gymnázium je soukromé a velmi moderní. Sešity už jsou zde minulostí – všechny poznámky, úkoly a někdy i testy se vypracovávají přes tablet nebo notebook. Výuka začíná v 7:45, vyučovací hodiny trvají 50 minut, přestávky 5 minut. Co se vybavení týče, škola má tři tělocvičny, jídelnu, různé přednáškové místnosti, venkovní hřiště, několik „chill zón“, knihovnu a mnoho dalšího.

Po škole jsem se obvykle vracel domů na kole, což byla kvůli kopci, na kterém rodina bydlela, docela výzva. Večer jsme se celá rodina scházeli u večeře a poté jsme hráli deskovky, fotbal na zahradě nebo si jen povídali. Po celý pobyt mi počasí přálo, a tak jsem se často vydával na projížďky po okolí. To nejlepší však byly víkendy – podnikali jsme výlety do krásných rakouských měst jako Salzburg, Linec a Vídeň, zdolávali nádherné rakouské hory nebo prostě trávili čas společně. Během pobytu jsem dokonce dvakrát navštívil Německo: jednou o Velikonocích, kdy jsme jeli za širší rodinou do Erfurtu, a podruhé mě rodina vzala na setkání s lidmi, se kterými se znají ze studií.

Celkově jsem si svůj pobyt nesmírně užil, za což vděčím hlavně hostitelské rodině, učitelům na tamní škole a třídě, ve které jsem byl. Vytvořil jsem si nespočet nezapomenutelných vzpomínek, zlepšil si úroveň němčiny a poznal hromadu úžasných lidí.

Ptáme se...

Proč byste doporučili svým spolužákům/spolužačkám se zúčastnit programu Erasmus+ a jakou radu byste pro ně měli?

Výjezd s Erasmem bych doporučil, jelikož je to nezapomenutelná, cenná a obohacující zkušenost. Člověk vystoupí ze svého komfortu, pozná nové lidi - ale co je to nejdůležitější, lépe pozná sám sebe. Pro mě osobně byl můj výjezd i příjemné vytržení z každodenní rutiny zde v Česku a zážitek, na který jsem se dlouho těšil. Na pobytu získáte schopnost přizpůsobit se novým věcem, rozšíříte si obzory, odnesete si vzpomínky na celý život a projdete určitou zkoušku samostatnosti. Není totiž nikdy jednoduché vydat se do země, kde nikoho neznáte a kde se mluví jazykem, který plně neovládáte. Moje rada pro budoucí účastníky Erasmu mobilit zní. Užijte si váš pobyt plnými doušky, vytvořte si dobrý vztah s hostitelskou rodinou, využijte času v zahraničí k tvorbě nezapomenutelných vzpomínek, buďte otevření novým zkušenostem a hlavně - nebojte se mluvit! Chyby dělá každý, ale právě díky nim se nejvíc naučíte.

Jaké byly největší výzvy, které jste překonali během pobytu?

Já bych řekl, že největší výzvou účastníků Erasmu - a já jsem nebyl výjimkou - je jazyk. Zpočátku mého pobytu jsem postrádal schopnost spontánně reagovat, a to mi jako člověku, který opravdu rád mluví, značně vadilo. Postupně se však moje schopnost komunikace zlepšila a cítil jsem, že už pomalu začínám myslet v němčině a někdy nemusím už ani tolik přemýšlet nad tím, co řeknu. Mohl jsem tak přirozeněji reagovat, z čehož jsem měl radost. Kromě této očekávané jazykové výzvy jsem narazil i na drobné každodenní rozdíly, například v denním režimu hostitelské rodiny. Kvůli jejich volnočasovým aktivitám jsme se scházeli k večeři až kolem půl deváté, což už pro mě občas bylo příliš pozdě. Další překážkou bylo přimět se k přípravě na Gybon a celkově řešit školní povinnosti v Čechách, které jsem při svém pobytu hodil za hlavu, protože jsem si chtěl naplno užívat přítomnosti a s čistou hlavou si vychutnat čas strávený v Rakousku.

Jaké zážitky a “highlights” z vašeho pobytu stojí za zmínku?

Celý pobyt pro mě byl jeden velký „highlight“. Užíval jsem si i obyčejné chvíle, ale mezi moje oblíbené zážitky patří přespání v horské chatě. Poslední víkend mého pobytu jsme v pátek po škole vyrazili do pohoří Höllengebirge, kde jsme po třech hodinách strmého stoupání a 800 výškových metrech dorazili až k horské chatě v nadmořské výšce 1574 metrů. Z vyhlídky u chaty jsme si vychutnali překrásné scenérie západu slunce a odpočali si při dobrém jídle. Ráno jsme vstali opravdu brzy, abychom se mohli pokochat krásným východem slunce. Poté jsme se pustili do přechodu po hřebeni a přilehlých vrcholcích. Celkově jsme potkali pět křížů, které v Rakousku označují vrcholy hor. Po tomto výšlapu jsme se vrátili zpět do chaty a dali si oběd. Následně nás čekal už jen sestup, při kterém se nám naskytly mnohé další nádherné výhledy do okolí.