Adam Lacko

Jmenuji se Adam Lacko, jsem žákem kvinty C a rád bych Vám povyprávěl o svém studijním pobytu v rámci programu Erasmus+ v Německu. K našim sousedům jsem do Bavorska vycestoval prvního května a pobyl zde do dvanáctého července. Bydlel jsem s hostitelskou rodinou poblíž městečka Waldmünchen a navštěvoval jsem 10. ročník Joseph-von-Fraunhofer-Gymnasium, jež se nachází ve městě Cham.

Když jsem se dozvěděl, že mi byla udělena možnost výjezdu, měl jsem smíšené pocity. Byl jsem přirozeně nadšen a nemohl jsem se této jedinečné příležitosti dočkat. Na straně druhé jsem měl však spoustu otázek a nevěděl, co mě čeká. Rozhodl jsem se tedy krotit svá očekávání a vycestovat s čistým plátnem-tedy s odhodláním vytvořit si vlastní autentický obrázek o Německu a přínosech zahraničního pobytu.

Podobu prvního črtu na ono pomyslné plátno inspirovalo zdejší okolí. S rodinou, tedy hostitelskou mamkou, tátou a sestrou, jsme bydleli v oblasti Lengau, vzdálené od ruchu měst a obyvatel, ovšem vsazené přímo mezi takřka pohádkové bavorské lesy a louky. Bylo to okouzlující panoráma, jež mi bylo na dosah ruky z okna mého pokoje.

V podobném úžasu mě zanechalo i samotné gymnázium, jež se pyšnilo moderním vzezřením a vybavením. Do školy jsme se sestrou dojížděli vždy brzy ráno pomocí autobusu a vlakového spojení a stejně tak se vraceli i domů. Ovšem nepřekvapila mě jen samotná budova školy, nýbrž i přátelský přístup učitelů, jež celou mou adaptaci na cizojazyčnou výuku znamenitě zjednodušil. Velké štěstí jsem měl i na spolužáky, a ačkoliv člověk musí projevit iniciativu ke spřátelení sám, mnoho kamarádů jsem si přeci jen vytvořil. V samotné výuce bylo rozdílů nespočet. Za ty stěžejní však považuji celoplošné využívání tabletů a technologií a podobu písemných prací. Každý den, vyjma čtvrtka s deseti vyučovacími hodiny, jsme měli hodin šest a oproti Čechám jsme končili o třicet minut dříve v důsledku kratších přestávek.

Mimo jiné jsem měl možnost se přímo na škole zapojit do volnočasových aktivit a poznat tak širší kolektiv. Chodil jsem například na hodiny sboru a basketbalový kroužek vedený přímo mým učitelem dějepisu. Doma jsem čas trávil srovnatelně jako v Čechách, tedy tréninkem, hraním na nástroj, prací do školy a pravidelně jsem se učil němčinu. Zvláště o víkendech jsme s rodinou pořádali plno různých výletů, či jsem podnikal akce se spolužáky, jmenovitě návštěvu festivalů a prohlídku Chamu s kamarádem ze třídy.

Těchto necelých dva a půl měsíce uteklo neskutečnou rychlostí a když se dívám zpátky, jsem neskonale vděčný za každý jeden den. Mezi největší benefity řadím obrovský posun v mé němčině, zejména co se konverzačních schopností týče. Je zkrátka nepopsatelné, když vidíte, jak Vám jazyk, o nějž jste před odjezdem mimo školní učebny ani nezavadili, pomáhá utvořit nová přátelství a řešit problémy každodenního života. S tím se pojí i nesmírná motivace k tomu si onu cizí řeč opravdově osvojit, kterou člověk v dané zemi získá. Nabyl jsem i cenného sebevědomí, že si dokážu v obtížných situací sám poradit a též vděčnost za nedocenitelné podmínky v Čechách. Pokud to ještě není patrné z uvedeného textu-jeďte! Máte-li tu příležitost využijte ji a nakreslete svůj jedinečný obrázek...