Veronika Novotná

Dlouhodobá individuální mobilita

• CITÉ SCOLAIRE ROBERT-BADINTER • BLOIS • FRANCIE •

Píše se den 17. března a já se vydávám s kufrem větším než já sama do autobusu směr Paříž. Už tehdy jsem tušila, že na následujících deset týdnů nikdy nezapomenu…

Díky Erasmu+ mi bylo umožněno vypravit se na dva a půl měsíce do mé vysněné země, Francie, poznávat její kulturu a zlepšovat se v jazyce. Po celou dobu pobytu se o mě starala fantastická rodina, která pro mě připravila útulné zázemí v jejich rodinném domě s velikou zahradou a kupou domácích zvířat a mazlíčků. Sdílela jsem pokojík s jejich patnáctiletou dcerou – mojí korespondentkou –, která měla opustit Francii spolu se mnou a strávit jeden měsíc s mojí rodinou v České republice.

Poznala jsem krásy typického francouzského venkova a jeho tradic, zakusila každodenní život studenta francouzského gymnázia a vytvořila si spoustu zážitků na rodinných sešlostech nebo při společných sportovních aktivitách. Navštívila jsem okolo deseti nádherných zámků – pro tamní region poměrně běžná záležitost – a několik velkých měst plných památek včetně samotné Paříže.

Ptáme se...

Proč byste doporučili svým spolužákům/spolužačkám se zúčastnit programu Erasmus+ a jakou radu byste pro ně měli?

Program Erasmus+ mi umožnil zažít naprosto jedinečnou zkušenost do života. Nemyslím si, že bych si kdy byla schopná obstarat podobnou aktivitu sama za sebe. Rozhodně to stálo za to! Pobyt mi dopomohl jak k větší samostatnosti, tak k rozvoji mých jazykových znalostí, a hlavně také k poznání jiné kultury a navázání spousty nových vztahů. Rozhodně doporučuji takovou příležitost využít, pokud se vám někdy dostane k rukám. Také radím ničeho se nebát! Vyrážíte jako student do nové země a nikdo po vás neočekává stoprocentní znalost jejich kultury, jazyka nebo třeba pravidel; nebojte se dělat chyby a objevovat:)

Jak byste popsali váš typický den?

Každé školní ráno mé výměnné studentce a mně zazvonil budík v 6 hodin a chystaly jsme se na odchod na autobus. Typickou snídaní byla bageta s marmeládou nebo máslem. V osm hodin jsme už obě dvě seděly v lavicích a začínala dopolední výuka. Přesně ve 12 zazvonil školní zvonek a všechny třídy najednou spěchaly do přeplněné školní kantýny na oběd. Odpoledne jsem trávila hraním deskových her s nejmladší dcerou v mé rodině nebo jsem s ní chodila na tréninky triatlonu, kde mě všichni (i když poněkud mladší) sportovci vřele přivítali. Téměř až noční večeře v 9 hodin probíhala pokaždé za plné přítomnosti všech rodinných členů a společně jsme hovořili o zažitém dni.

Jaké byly největší výzvy, které jste překonali během pobytu?

I přes slíbenou podporu mé výměnné studentky se mi však takové pomoci příliš nedostalo a už od prvního dne jsem si musela vše zajistit sama, a to ve francouzštině. Slepě jsem studovala francouzský rozvrh a snažila se s každým učitelem vykomunikovat, zda jsem dorazila do správné třídy. Na první hodině tělocviku mě korespondentka nechala naprosto na vlastní pěst; kvůli nulové znalosti svých spolužáků jsem se při skupinové činnosti přidala k ne příliš přívětivým žákům a posměšky se rychle proměnily v šikanu. Situaci jsem musela (opět ve francouzštině) vyřešit s několika učiteli a vše se nakonec uklidnilo.