Nikol Rejmánková

Krátkodobá individuální mobilita

• SIEBOLD GYMNASIUM • WÜRZBURG • NĚMECKO •

V květnu 2025 jsem měla možnost strávit 4 týdny v německém Würzburgu. Bydlela jsem u hostitelské rodiny, která žila na okraji města, a chodila jsem na Siebold Gymnasium.

Celá moje cesta začala 4. května, kdy mě rodiče dovezli do Prahy na Florenc, a tam jsem nastoupila na přímý Flixbus až do Würzburgu. Po 6 hodinách mě na zastávce přivítala moje hostitelská rodina. Už z dřívější komunikace jsem tušila, že budou moc milí, a na místě se mi to hned potvrdilo. Měla jsem 4 sourozence - stejně starého bratra, který bydlel s jeho maminkou v Thüringen, o 3 roky mladší sestru a bratra a sestru ve školkovém věku.

Přijela jsem v neděli navečer, takže na rozkoukávání nebyl moc prostor. Hned první den jsem šla do školy, kam jsme jezdily společně s hostitelskou sestrou a její nejlepší kamarádkou každý den na kole. Paní učitelka, která mě měla na starosti, mě dovedla do mé třídy, představila mě a hned se mě ujali spolužáci. Všichni byli moc milí a vzali mě mezi sebe téměř okamžitě. Příjemně mě překvapilo, že škola byla dost mezinárodně zaměřená a většina žáků navštívila prostřednictvím Erasmu různé země Evropy i Jižní Ameriky. V mém ročníku jsme byly současně 3 cizinky - 2 Italky a já.

První týden jsem se ve škole občas potýkala s problémy s jazykem. Výkladu učitelů jsem moc nerozuměla, protože to na mě bylo moc vjemů a informací najednou. Později jsem si ale na němčinu zvykla a všechno šlo dobře. Vnímala jsem velký rozdíl mezi naším a jejich školním systémem. Většina jejich hodin probíhá formou diskuze a jen v pár předmětech byl náplní hodiny pouze výklad učitele. Někteří učitelé se mě snažili do výuky zapojit - dělala jsem prezentace, odpovídala na otázky a podílela se na skupinových pracích.

Ve volném čase po škole jsem většinou prozkoumávala Würzburg. Je to nádherné město, vždy je tam kam jít a neustále se tam něco děje. Když byl státní svátek a nešlo se do školy, vydala jsem se sama vlakem do středověkého městečka Rothenburg ob der Tauber. O víkendech jsme měli většinou program s rodinou. Jeden víkend jsme navštívili Würzburskou rezidenci, jindy jsme byli ve Frankfurtu a poslední víkend jsme strávili s tetou a strýcem, kteří bydlí v Dánsku a přijeli na návštěvu. Celá rodina byla hodně mezinárodní - měli příbuzné skoro na všech kontinentech světa.

Můj pobyt naplnil téměř všechna má očekávání a s jistotou můžu říct, že to byl nejlepší zážitek mého života. Nikdy předtím jsem nebyla takhle dlouho sama pryč od rodiny a kamarádů, ale hodně jsem se díky tomu naučila a posunulo mě to zase o kus dál :)

Ptáme se...

Proč byste doporučili svým spolužákům/spolužačkám se zúčastnit programu Erasmus+ a jakou radu byste pro ně měli?

Moje odpověď asi nebude moc originální, ale pokud zvažujete někam s Erasmem vycestovat, udělejte to. Je to sice výstup z komfortní zóny - jet někam, kde nikoho neznáte, nevíte, jak to tam vypadá a chodí. Ale je to obrovská zkušenost, kterou vám už nikdy nikdo nevezme a budete na ni vzpomínat celý život. Nejen že si zlepšíte své jazykové schopnosti, ale poznáte nové lidi, ať už jen z vaší hostitelské země nebo i z jiných, přitom poznáte místní život takový, jaký doopravdy je, a získáte nespočet zkušeností. Kdybych měla dát radu dalším lidem, kteří někam vyjedou, bylo by to, aby se hlavně nebáli mluvit. Nikdo vás nebude soudit, když budete dělat gramatické chyby nebo se budete zadrhávat - právě proto jste jeli, abyste tyto nedostatky zlepšili. Druhá rada by byla, abyste se nebáli chodit mezi lidi a oslovovat je sami. Může vám připadat, že byste ostatní otravovali, ale tím, že se budete snažit navázat kontakt, si nejlépe získáte kamarády.

Jak vás tato zkušenost ovlivnila v rovině osobního rozvoje?

Musím říct, že celý výjezd pro mě představoval jednu velkou výzvu. Erasmus byl mojí první skutečnou zkouškou, jak moc se dokážu spolehnout sama na sebe – a to po praktické, jazykové i společenské stránce. Doma v Česku se pohybuji mezi svými lidmi a považuji se spíše za extroverta. Ale jakmile se ocitnu mezi lidmi neznámými, komunikace pro mě není vždy snadná. A právě to jsem chtěla změnit. Byla jsem rozhodnutá navazovat nové vztahy a víc se otevřít. Největší stres mi asi jako každému přinesly dva okamžiky – příjezd do hostitelské rodiny a první den ve škole. V situaci, kdy jsem neznala vůbec nikoho, to bylo opravdu náročné. Právě to mě ale donutilo začít aktivně oslovovat ostatní. Zároveň mi Erasmus umožnil dívat se na výměnné studenty z jiného pohledu. Uvědomila jsem si, jak důležité je vytvořit pro ně ve třídě příjemné a přátelské prostředí – protože právě škola tvoří velkou část jejich pobytu. Pomohlo mi to přehodnotit přístup a otevřít se více novým lidem, kteří do kolektivu přicházejí.

Jaké zážitky a “highlights” z vašeho pobytu stojí za zmínku?

Není to úplně zážitek, ale chtěla bych zmínit zákaz telefonů ve škole. Žáci museli před příchodem do školy telefony vypnout, zavřít do tašky a nesměli je používat až do konce vyučování (ani o přestávkách). Toto pravidlo se ukázalo jako něco, za co jsem byla velmi vděčná. Žáci se mezi sebou totiž o přestávkách normálně baví a nikdo nekouká do telefonu, takže pro mě bylo mnohem jednodušší trávit se spolužáky čas a komunikovat. Obecně vzpomínám na to, jak hezky mě mezi sebe vzali v rodině i ve škole. S rodinou jsme se večer scházeli všichni doma a hráli deskové hry, koukali na filmy nebo měli večery plné karaoke. Líbilo se mi, jak přesto, že měl každý z nich přes den jiné aktivity, jsme se večer sešli a byli jsme spolu. Nejhezčí vzpomínkou, kterou na svůj výjezd mám, bylo rozloučení s kamarádkami. Poslední den jsem od holek ze třídy dostala dopis, který s pomocí překladače napsali v češtině. Bylo to gesto, kterým mi ukázaly, že mě mají opravdu rády. Nakonec, když jsme se loučily po škole, jsme si slíbily, že se potkáme někdy znovu, ať už v Německu, nebo v Česku.