Eva Fryšová

Krátkodobá mobilita

• Joseph-von-Fraunhofer-Gymnasium • Cham • Německo •

Jmenuji se Eva Fryšová a díky projektu Erasmus+ jsem měla možnost vycestovat na tři týdny do Německa. Bydlela jsem v malém městečku Furth im Wald, které mě svými klidnými lesy a zvlněnými kopci okouzlilo už při vystoupení z vlaku. Čekala na mě paní hostitelka Claudia, která mě provezla po náměstí a ukázala významná místa. Pote jsme zajeli k domu, kde mě přivítali hned dva psi, tři kočky, hostitel Hauck a jejich syn Moritz. Byla jsem ubytována v malém útulnem pokoji s balkónem.

Hned druhý den jsem nastoupila do školy Joseph von Fraunhofer Gymnasium v Chamu. Rozeznat rozdíly jsem začala hned od první hodiny. Humanitní vědy zaujímaly více hodin než přírodní, rozvrh obsahoval politiku, geopolitiku, náboženství, etiku nebo studium financí. Všichni žáci měli díky dotaci od státu tablety s elektronickými učebnicemi. Vyučování probíhalo spíše formou diskuze než přednášky a zkoušení vždy v lavici.

Líbilo se mi, že se učitelé až na výjimky nesnažili žáky ponižovat a ocenili vždy spíše schopnost látku vysvětlit vlastními slovy. Celý pobyt vnímám jako velkou zkušenost – obohatila mě nejen v němčině, ale také jsem navázala nové kontakty a poznala chod cizí domácnosti.

Ptáme se...

Jaké byly vaše první dojmy po příezdu do rodiny a do školy?

Všichni na mě byli už od samého počátku velmi milí a ochotní, a to nejen rodina, která udržovala dobré vztahy a byla velmi štědrá, ale také lidé ve škole. Upřímně právě toho jsem se totíž bála nejvíce, ale nebylo třeba, protože děvčata mě hned přijala do kolektivu a celou mobilitu jsem s nimi trávila čas ve škole i po škole. Dokonce se se mnou moc hezky rozloučila v můj poslední den a na narozeniny mě překvapila dortem.

Jak vypadal váš typický den?

Každé ráno jsem vstávala v 5:40, abych stihla společně s Michalem dojít na vlak v 6:40 z Furthu do Chamu. V Chamu jsem pěsky pokračovala do školy, kde jsme měli vyučování od 8:00 vždy dvě hodiny s patnáctiminutovými pauzami. Vyučování mi skončilo pravidelně ve 13 hodin. Po obědě jsem navštívila kavárnu nebo vyrazila se spolužáčkami. Skoro každý den jsem chodila na procházky se psy. Večer jsme se sešli u večeře a povídali si o dni.

Jak vás tato zkušenost ovlivnila v osobním rozvoji?

Z pobytu bych řekla, že jsem si odnesla maximum. Nejen že jsem si zlepšila němčinu a naučila se nové hovorové fráze, ale také jsem poznala skvělé lidi a způsob vyučování na jiné škole. Naučila jsem se možná trochu více odpočívat – já osobně si často vyplním kalendář povinnostmi, že odpočívat považuji za prokrastinaci. Jsem ráda, že jsem měla možnost nahlédnout na chod jiné domácnosti, která umí více zpomalit.