Můj Erasmus pobyt byl velice zajímavá a pestrá zkušenost, na kterou nikdy nezapomenu.
Všechno to začalo 2. února, kdy jsem si dobalil kufry, nasedl do auta, následně do vlaku a odjel jsem na tři měsíce do Würzburgu v Německu, kde se konal můj pobyt, a kde jsem čtvrt roku žil. Jelikož jsem přijel v pátek, tak jsem měl celý víkend na to, to tam tak nějak poznat a alespoň se dozvědět, jak to tam chodí a nějaké základní věci o dojíždění do školy atd.
Ze začátku to šlo jako po másle. Se žádnými extrémními kulturními rozdíly jsem se nesetkal, moje hostující rodina byla skvělá, ve škole to bylo taky v pohodě a kromě toho, že se mi stýskalo po domově, jsem si to tam fakt užíval.
Ale časem se to celkem radikálně změnilo, najednou jsem si začal všímat různých kulturních zvyků, na které já úplně nebyl zvyklý a úplně je nechápal, ve škole jsem byl taková ,,atrakce‘‘ na kterou se lidé rádi koukali (nebo alespoň mi to tak přišlo) a s rodinou jsem čím dál tím více bojoval… teda ne s celou, jen s mojí hostující sestrou, která se ke mně nechovala moc hezky.
Na druhou stranu to ale nebyla vůbec špatná zkušenost. Já jsem neskutečně rád, že jsem měl tu příležitost do Německa vycestovat a zkusit si žít ,,německý život‘‘. Bylo tam spoustu hezkých chvil, na které budu vzpomínat a nikdy na ně nezapomenu; a to si myslím, že je na tom pobytu to nejdůležitější a nejcennější.. nezaobírat se těmi těžkými chvílemi, ale uchovávat si ty hezké, které si bude člověk pak pamatovat celý svůj život.
Ještě bych chtěl takhle otevřeně poděkovat paním učitelkám, na které jsem se mohl po celou dobu pobytu s čímkoliv obrátit a vždy mi se vším pomohly. Jmenovitě paní učitelce Popélyové a paní učitelce Košíčkové, protože díky jejich pomoci a podpoře jsem měl pocit, že na to nejsem sám. Takže ještě jednou, děkuji!
Ptáme se...
01
Proč byste doporučili svým spolužákům/spolužačkám se zúčastnit programu Erasmus+ a jakou radu byste pro ně měli?
Jestli bych tuto zkušenost doporučil? No určitě, protože jim to dá hrozně moc do života, získají novou perspektivu, potkají nové lidi s novými názory a hlavně se toho dozví strašně moc i sami o sobě. A kdybych měl někomu dát nějakou radu ohledně vycestování do cizí země, tak by to byla asi jen... nedělejte si zbytečně moc velký naděje, ať pak nejste zklamaní, a taky nepodceňujte přípravu na GYBON, pak to nebude vůbec lehký :)) . A zkuste si to co nejvíc užít, jezděte na výlety, klidně i sami jako já, a udělejte si to co nejhezčí.
02
Jak vás tato zkušenost ovlivnila v rovině osobního rozvoje?
Tato zkušenost mě rozhodně posunula v oblasti porozumění ostatním lidem, myšleno tak, že jsem se musel naučit vycházet a zacházet s lidmi, kteří mi nebyli úplně sympatičtí, nebo jsme spolu měli nějaký problém. Ale s čím jsem nepočítal bylo to, jak neskutečně mi to pomohlo v tom být sám. Já z Česka úplně nebyl zvyklý být sám, pořád jsem byl s kamarády, nebo na kroužcích, ale najednou jsem byl v Německu, kde jsem neměl nic a nikoho a nezbývalo mi nic jiného, než se naučit být sám.
03
Jaké zážitky a “highlights” z vašeho pobytu stojí za zmínku?
Mám jeden ,,highlight‘‘, na který snad nikdy nezapomenu a kterého jsem se držel celé tříi měsíce a pomáhal mi to tam zvládnout. Jednu sobotu, asi v polovině pobytu, jsem se šel podívat na koncert nějakého sboru do kostela v centru Würzburgu, stál jsem tam na kůru a vedle mě se postavila taková starší milá paní. Nějak jsme se dali do řeči a pak se mě zeptala na otázku, které jsem ale absolutně nerozuměl… tak jsem se jí omluvil a vysvětlil, že jsem z Česka, že jsem tady na Erasmu, a že občas nerozumím co lidi říkají, jestli by to mohla zopakovat a nějak zjednodušit. Paní se na mě tak zvláštně podívala a zeptala se mě jestli si z ní dělám srandu, na to jsem ji odpověděl, že si z ní srandu nedělám a proč si myslí, že ano. Tak mi odpověděla tím, že netušila že jsem cizinec, a že by to z mojí němčiny nepoznala, kdybych jí to neřekl. V tu chvíli to pro mě znamenalo hrozně moc a doteď vlastně znamená. Takže to je něco, na co nikdy nezapomenu.