Moje mobilita byla v něčem speciální – nejela jsem totiž na místo, které by mi bylo neznámé. Před necelými dvěma lety jsem se zúčastnila třítýdenního výměnného pobytu. Měla jsem obrovské štěstí – s korespondentkou Joannou si rozumíme dokonale, zůstaly jsme v blízkém kontaktu a část letních prázdnin jsme strávily spolu. A tak, když jsem byla dotázána, ve kterém francouzském městě bych chtěla prožít následující tři měsíce, neváhala jsem ani vteřinu.
Blois je skutečně krásné, klidné město s nádhernou architekturou v údolí řeky Loiry. Celá oblast Centre-Val de Loire je známá desítkami zámků a hradů. Ani škola nebyla úplnou novinkou – všichni na mě byli neuvěřitelně milí. Díky Joanně jsem se hned první den seznámila se spoustou nových kamarádů a pocit nezařazenosti se tak skoro nedostavil. Dostávala jsem veškeré materiály jako rovnocenná součást třídního kolektivu, ale s testy na mě nikdo netlačil.
Nechci jen opakovat, co už řekl snad každý, kdo se Erasmu zúčastnil… ale oni mají prostě všichni pravdu – je to zkušenost k nezaplacení. Kromě zlepšení francouzštiny jsem mohla poznat novou kulturu, získat cenná přátelství a spoustu nezapomenutelných zážitků. Pokud kdy dostanete podobnou příležitost, nepromarněte ji.
Ptáme se...
01
Proč byste doporučili svým spolužákům/spolužačkám se zúčastnit programu Erasmus+ a jakou radu byste pro ně měli?
Nechci jen opakovat, co už řekl snad každý – ale oni mají prostě všichni pravdu. Je to zkušenost k nezaplacení. Kromě zlepšení francouzštiny jsem mohla poznat novou kulturu, získat cenná přátelství a spoustu nezapomenutelných zážitků. Pokud kdy dostanete podobnou příležitost, nepromarněte ji.
02
Jaké zážitky nebo 'highlights' z pobytu stojí za zmínku?
Nejraději vzpomínám na společenské akce. V době mého pobytu mělo několik kamarádů narozeniny – ve Francii slaví osmnáctiny velkolepě, pronajmou si sál a pozvou třicet lidí. Jelikož jsem zapadla do kolektivu, byly pro mě oslavy skvělou příležitostí všechny lépe poznat a zároveň si procvičovat jazyk. Ke konci mého pobytu jsme uspořádali ještě malou rozlučkovou oslavu. Samozřejmost, s jakou mě mezi sebe přijali – to je můj highlight.
03
Jak vypadal váš typický den?
Každý den byl stejným dílem obohacující i vyčerpávající. Ve Francii není škola od osmi do šesti ničím zvláštním. Vstávala jsem okolo šesté a odcházela na autobus v 6:55. Po čtyřech hodinách výuky byla od 12:00 do 13:00 pauza na oběd – školní jídlo mě příjemně překvapilo, za pouhých pět euro dostanete bagetu, předkrm, sýr, jogurt, ovoce, polévku, hlavní jídlo a dezert, vše od lokálních dodavatelů. Po obědě následovaly další lekce a pak dlouhá cesta domů.