Na jaře 2024 jsem díky programu Erasmus+ strávila tři týdny ve francouzském Bordeaux. Každý den jsem tam chodila do školy s místními studenty. Bydlela jsem u Lucile, která předtím na oplátku strávila tři týdny u nás doma a chodila do naší školy. Jsem ráda, že moje mobilita proběhla formou výměnného pobytu. Díky tomu jsem měla jistotu, že se vždy budu mít na koho obrátit, a také jsme se s Lucile už znaly z jejího pobytu u nás, což mi hodně pomohlo s nervozitou při příjezdu do nového prostředí.
Všední dny jsem trávila s Lucile v její škole – technickém lyceu Bel Orme. Od prvního dne jsem si všímala velkých odlišností v našich školských systémech. Kromě úplně jiného systému známkování, mě zaujaly důraz na praktické využití znalostí a přísná pravidla pro všechny testy i úkoly. Volná odpoledne a víkendy jsem věnovala poznávaní nových míst nejen přímo v Bordeaux. S rodinou Lucile jsem navštívila další města jako Paříž, Biarritz, Bayonne nebo Soulac-sur-Mer.
Během těch tří týdnů jsem zažila tolik věcí, že mi to připadalo mnohem delší. Poznala jsem novou kulturu, jiný způsob myšlení, vytvořila si nové přátelské vztahy a získala spoustu nezapomenutelných zážitků, které mě obohatily v mnoha směrech. Kdyby se naskytla příležitost, neváhala bych jet znovu!
Ptáme se...
01
Jaké byly největší výzvy, které jste překonali během pobytu?
Největší výzvou pro mě bylo zvyknout si na nové lidi, kteří měli úplně odlišný pohled na svět. Francouzi jsou výřeční a často dost hluční, což pro mě bylo zpočátku náročné. Na druhou stranu mi poskytli nový úhel pohledu na mnoho věcí a situací.
Co mi ale skutečně vadilo, bylo všudypřítomné kouření. Z třiceti šesti spolužáků kouřilo pravidelně alespoň dvacet, a vůbec jich nekouřilo asi jen pět. Během vyučování neustále někdo kašlal a někteří se často museli chodit vykašlat na chodbu. Naštěstí moje hostitelská rodina byla celá nekuřácká.
Začlenit se ve škole do kolektivu nebylo snadné, protože zejména spolužačky byly trochu namyšlené a neochotné se přizpůsobit v komunikaci, ale díky Lucile jsem to nakonec zvládla.
02
Jak vás tato zkušenost ovlivnila v rovině osobního rozvoje?
Původně jsem se přihlásila s cílem zlepšit své jazykové schopnosti, a díky tomu, že jsem byla nucena komunikovat v cizím jazyce, jsem získala značné sebevědomí a naučila se rychle reagovat. Neustálá komunikace v angličtině či francouzštině mě naučila hlubší koncentrace a schopnosti zůstat soustředěná po delší dobu.
Tato zkušenost mě připravila na samostatný život více, než jsem očekávala. Přestože jsem žila u hostitelské rodiny, musela jsem se spoléhat sama na sebe. Prověřilo to mou vlastní zodpovědnost, naučila jsem se vystupovat ze své komfortní zóny a řešit různé situace samostatně, což posílilo mou sebedůvěru a připravenost na budoucí život.
Kromě jazykových a praktických dovedností mi Erasmus+ mobilita také pomohla rozšířit mé kulturní obzory. Díky tomu, že jsem zažila každodenní život v jiné zemi, jsem získala hlubší porozumění a respekt k jiným kulturám. Vyvolalo to ve mně touhu dále poznávat svět a navazovat nové mezikulturní vztahy.
03
Jak byste popsali váš typický den?
Školní den ve Francii byl hodně odlišný od toho v Česku. Ráno jsme vstávaly nejméně hodinu před začátkem školy, která začínala v osm, devět, nebo jednou dokonce až v deset. Vyučovací hodina trvala 50 minut a během dne jsme měly tři 15minutové přestávky. Počet hodin byl podobný jako v Česku, ale často jsme měly dvouhodinové bloky jednoho předmětu. Školu jsme končily nejdříve ve tři, ale často až v pět hodin odpoledne. Do většiny předmětů jsem se mohla zapojovat dobrovolně, ale například v angličtině jsem s nimi psala i testy. Odpoledne jsme buď někam vyrazily, nebo šly rovnou domů, protože Lucile měla často hodně úkolů.
Co se týče stravování, bylo obtížné si zvyknout na jejich rozvrh. Snídaně byla často vynechána a prvním jídlem byl až oběd okolo jedné odpoledne. Hlavním jídlem dne byla večeře, která začínala nejdříve v devět večer a trvala minimálně hodinu. Skládala se z předkrmu, hlavního chodu, sýrů a dezertu, a vždy byla doprovázena dlouhými rozhovory.