Dagmar Dolejší

Španělsko • Girona • Institut Carles Rahola i Llorens
23. - 27. března 2026

V březnu jsem měla jedinečnou možnost zúčastnit se programu Erasmus+, konkrétně absolvovat stínování ve španělské Gironě. Girona je kouzelné historické město s gotickými katedrálami, úzkými uličkami a specifickou architekturou. Nedaleká oblast Banyoles se svými skalami, průrvami a jezery také láká k poznávání. Škola funguje podobně jako víceleté gymnázium, jsou tu čtyři ročníky mladších žáků a dva ročníky vyššího studia. Škola má v porovnání s Gybonem zhruba poloviční kapacitu, budova školy není historická, je to novodobá betonová stavba s velkorysým pozemkem ke sportovnímu vyžití a k odpočinku. Žáci zde tráví všechny přestávky, protože prostor uvnitř školy nenabízí oddechová místa - diskutují, běhají, sportují, navštěvují školní bufet apod. Škola se otvírá (pro všechny včetně učitelů!) v 8:00. To pro mne bylo velmi překvapivé, protože vyučování teoreticky začíná také v 8:00 - prakticky v 8:10. Žáci mají šatní skříňky, ale obvykle jdou rovnou do třídy. Vyučování probíhá ve dvou dopoledních blocích a dvou odpoledních blocích, mezi nimi je 25 minut pauza. Vzhledem k přesunům žáků trvá vyučovací cca 50 minut. Ve výbavě tříd mne zaujaly "chytré" tabule, což byly obří televizní obrazovky, učitel píše speciální tužkou, výhoda je, že se může vrátit k jakékoliv z předchozích obrazovek. Tyto tabule jsou doplněny běžnými bílými. K domácí přípravě žáci využívají tablety a školní moodle ve větší míře, než je tomu v mých hodinách, používají je k zobrazení zadání, grafů, videí, apod. Výpočty ale převážně píšou na papír, v nejvyšším ročníku byla matematika už bez tabletů a s učebnicí.

Atmosféra a vztahy ve škole

Ve škole panuje přátelská atmosféra, žáci oslovují učitele křestními jmény, je to méně formální a myslím, že pro obě strany i příjemnější. Žáci se nebojí diskutovat a zeptat na cokoli. Vzhledem ke generálnímu zákazu používání mobilních telefonů jsou přestávky mezi bloky vyplněny procházkami po hřišti i před budovou školy, hraním míčových her, sportováním, atd. Je dost času na popovídání s kamarády i na občerstvení ve školním bufetu (škola měla jídelnu, ale ta byla vzhledem k počtu žáků přestavěna na běžnou třídu).

Rozdíly a podobnosti ve výuce

Co se stylu výuky týče, překvapilo mne, že žáci v matematice ani ve fyzice vůbec nechodí počítat k tabuli (nemám na mysli zkoušení, ale běžné procvičování), píše pouze učitel, který se třídy ptá na další postup. Aktivní žáci odpovídají, kdo nechce nebo neví, zůstává pasivní. Je to dost postavené na důvěře stylem "nikoho nenutíme, je to váš problém, věříme vám, že to zvládnete". Pozitivní je, že to žáky učí samostatnosti, nezažívají žádný stres, v hodině jim nic nehrozí, ať už jsou připraveni nebo ne - na druhou stranu ne každý se sám přiměje k práci a hlavně, což je myslím nejdůležitější, v průběhu výuky tematického celku podle mne učitel nemůže mít dobrý přehled o znalostech žáků, protože je nevidí samostatně řešit problémy. Nevidí to ani žáci, sociální složka učení tedy nefunguje. Co jsem následně zaznamenala při testu, byl značný rozdíl mezi výkony jednotlivých žáků. Jiné metody výuky než frontální jsem v matematice ani fyzice nezaznamenala, ani žádné aktivity navíc. To pro mne bylo velkým překvapením. V laboratoři fyziky/chemie (je společná) nebylo rozložení práce ve skupinách rovnoměrné, aktivní žáci zvládli všechno a ostatní jen sledovali. Výstupem nebyl protokol, ale poznámky v sešitě.

Inspirace

Viděla jsem několik vynikajících hodin a inspirovala jsem se některými zajímavými postupy při řešení příkladů, které obvykle nevyužíváme (třeba Ruffiniho algoritmus), ale přimělo mne to k zamyšlení, jestli to občas neudělat i jinak. Rozhodně bych si přála mít ve třídě stejné chytré tabule! Přestávky na čerstvém vzduchu bez mobilů by jistě byly přínosem, ale školní zahrada pro aktuální počet žáků není dost velká a ani zatím není k tomuto účelu nějak zvlášť vybavená. Přes jazykovou bariéru (výuka v katalánštině) jsem si odnesla spoustu dojmů, zkušeností a námětů k zamyšlení. Potvrdilo se, že kolegové řeší víceméně podobné problémy jako my (inkluze znevýhodněných žáků, výše platů).

Stínovací tipy

Institut Carles Rahola i Llorens je přátelská škola, která se nebrání novým myšlenkám. Veškerá komunikace probíhala mailem a whatsappem, koordinátoři připravili vše na profesionální úrovni. Rozhodně doporučuji! Znalost španělštiny ale umožní pochopit daleko víc z jejího každodenního fungování, než se podařilo mně.