Ondřej Březina

Je poslední neděle v březnu a já nasedám v Praze na přímý vlak do rakouského Linzu. Do hlavního města spolkové země Horní Rakousko dorážím tak akorát na čas, abych stihl poslední vlak do Marchtrenku, kde už mě čekala moje hostitelská rodina. Jsem z celodenního cestování unavený a stále nemohu uvěřit tomu, že v Rakousku strávím tři měsíce díky Erasmu.

Během své mobility jsem navštěvoval Franziskus-GYM ve Welsu, soukromé katolické gymnázium, které si zakládá na udržitelnosti, sociální práci a dalších hodnotách Františka z Assisi. Každé ráno jsem vyrážel z domu na kole na marchtrenkské nádraží, odkud jsem do školy pokračoval vlakem. Díky tomu jsem si osvojil, jaké to je každý den vstávat v 5:45 a dojíždět za vzděláním.

Ve škole jsem byl každý den svědkem úplně jiného přístupu než na jaký jsem zvyklý z Česka. Učitelé brali studentstvo spíše jako své partnery. Výuka byla také založená na diskusi a kontextech spíše než na frontální výuce.

Moje hostitelská rodina ke mně byla neskutečně vstřícná. Pomohla mi sehnat skautský oddíl, dala mi starší notebook a dovolovala mi každý víkend cestovat po Rakousku na vlastní pěst. Za celý pobyt jsem navštívil skoro všechny spolkové země a podíval jsem se i do Lichtenštejnska.

Díky Erasmu jsem si ještě více uvědomil, co všechno mi Evropská unie poskytuje. Z evropského stipendia jsem si zaplatil jízdné na vlak, členství ve fitness centru, hostel v Innsbrucku nebo obědy ve školní jídelně. Erasmus mi také jednoznačně posunul němčinu na jiný level – naučil jsem se rozumět rakouskému dialektu a rozšířil si slovní zásobu. Rakousko mi ještě více přirostlo k srdci.